Ruka mi pomalu vyjela k tvářím a nahmatala červeň, o které jsem věděla, že tam teď je. Hruď se mi zvedala a klesala a já slyšela svůj vlastní dech, protože zdola nepřicházel jediný zvuk. Bylo tam naprosté ticho.

Odkročila jsem ode dveří a svalila se do obřího křesla v rohu pokoje. Přitáhla jsem si nohy a zabořila mezi ně hlavu. Křik se znovu ozval, převážně v ruštině, a zdálo se, že se do něj vlož