„Serafino!“

Otevřela jsem oči a uvědomila si, že jsem usnula. Ksenia dřepěla vedle mě, ruku na mé tváři. Dimitri stál za ní a ustaraně na mě shlížel. Znovu jsem zavřela oči a opřela se o její dlaň.

„Hej...“ Můj hlas byl tichý.

„Ty... Já nemůžu...“ Kseniin hlas zněl, jako by plakala.

Znovu jsem zamrkala a zjistila, že je to tak. Ta žena, kterou jsem nikdy neviděla plakat, ani nad ničím hnout brvou.