Harrison

Netušil jsem, jak dlouho jsme tam jen tak stáli a zírali na sebe. Rowan měla pusu dokořán, já svíral hrnek kávy a přemýšlel, jestli se tohle vážně právě stalo.

Slova, která Maisie pronesla, se mezi námi stále vznášela ve vzduchu. Udělali jsme to opravdu tak okatým? Skoro se mi chtělo smát. Ale nevěděl jsem, jestli by to nebylo moc divné. Koneckonců jsem jí slíbil, že se nebude muset bát,