Rowan

„Uch,“ zastekla jsem, když jsem se znovu probrala do reality.

Cítila jsem se naprosto pod psa. Ne, to bylo slabé slovo. Měla jsem ucpaný nos, slzely mi oči, údy jsem měla těžké a chtěla jsem si jen přetáhnout peřinu přes hlavu a předstírat, že tenhle den vůbec nezačal.

Natáhla jsem se pro telefon a napsala Remy, abych jí dala vědět, že se dnes do kanceláře v žádném případě nedostanu. Věděla