Harrison

„Maisie?“ oslovil jsem ji.

Vzhlédla a usmála se na mě. „Copak?“

Tady jsem to udělat nemohl. Prostě mi to nepřipadalo správné. Musel jsem jít někam jinam, někam, kde jsem věděl, že se bude cítit o něco příjemněji. Někam, kde si budeme moci sednout a probrat každou část téhle věci, abych měl jistotu, že tomu rozumí a že je připravená se s tím vyrovnat.

„Pojďme na zmrzlinu,“ odpověděl jsem a