ELARA

Ta něha v Danteho dotecích mě zneklidňovala. Tohle nebyl on. Dante by vždycky dal přednost drsnosti před jemností. Proč? Proč to musí dělat? Proč mi dál dává falešnou naději? A já jsem ta husa, co si namlouvá, že mě má rád.

Vychutnávali jsme si společnou chvíli; Dante mě nechal lehnout si na záda na postel a přitom byl nade mnou, aniž by přerušil polibek. Okusoval mi rty, vnořil jazyk do mýc