ELARA

Odpoledne po obědě jsme se rozhodli strávit nějaký volný čas u nich na střeše. Výhled z jejich střechy byl podmanivý, takže jsem si tam na zhruba dvě hodiny zdřímla. Když jsem se probudila, málem jsem zatajila dech, protože jsem přímo před sebou uviděla Dantovu tvář. Vypadalo to, jako by se na mě díval a snažil se zapamatovat si každý úhel mého obličeje – no, aspoň to bylo moje tušení.

Jelik