Jakmile byli uvnitř, Elara se k Alaricovi otočila a po tvářích jí stekly slzy. „Moc mě to mrzí, Alaricu.“

Alaric zavrtěl hlavou a vzal ji za ramena. „Nebuď, neomlouvej se.“ Přitiskl si ji k sobě.

„Omlouvám se, Alaricu. Omlouvám se, že jsem ti lhala, moc mě to mrzí,“ vzlykala mu na rameni a stále se omlouvala.

„Pššt.“ Pozvedl jí bradu. „Je mi to jedno. Je mi jedno, kdo je Lucian, nebo cokoli jiného