Elara se druhého rána probudila a uviděla Alarika, jak sedí vedle ní na posteli; stále ho držela za ruce a živě si pamatovala svůj sen i to, jak ji Alaric objímal a hladil, aby usnula.

Když uviděla Alarika tady u sebe, pocítila obrovskou úlevu. „Dobré ráno, Alaricu.“

„Dobré ráno, Ellie.“ Věnoval jí slabý úsměv. „Pojď, měla by ses s někým setkat,“ řekl jí Alaric, když vstával z postele. Elara byla