Julian se podrbal ve vlasech, olízl si spodní ret, promnul si zpocené dlaně a zhluboka vydechl, než zatlačil do skleněných dveří kanceláře, ve které pracoval.

Těžce polkl a očima střelil do levého rohu místnosti. Byla pauza na oběd a všichni už odešli, jen jedna dívka v bílé košili a světle modré úzké sukni seděla u svého stolu a pracovala na té nejúžasnější hře všech dob.

Rty se jí hýbaly, řasy j