Rodina přátel zasedla k velkému stolu k hostině na pláži. Bylo už pozdě večer, svítil jen měsíc a tváře jim hladil jemný vánek. Šumění vln z pláže doléhalo až k nim, ale nebylo tak silné, aby jim byla zima.

Elara seděla vedle Alarica, na ramenou měla jeho sako. On jí na talíř přidával další jídlo a pobízel ji, aby hodně jedla. Dalo se to považovat za projev lásky, ale pro Elaru to byl spíš Alariců