Chvíli jsme si hleděli do očí a nepadlo ani slovo. Myslela jsem, že musí slyšet, jak mi prudce buší srdce.

Podařilo se mi vymanit z jeho sevření a s třesoucíma se rukama jsem mu dočistila šrámy.

Zavázala jsem mu je a postavila se.

Rozhlédla jsem se, sklonila se a pokusila se vrátit věci, které šly, na jejich původní místa.

„Co si myslíš, že děláš?“ zeptal se.

„Převléknu se a uklidím to tu, vy už m