"Dobře."

Srdce mi splašeně bušilo strachy. Stáhl mě k sobě, abych si sedla na postel. Ovinul kolem mě paže a bradu si opřel o mé rameno.

"Ššš, to bude dobré," poklepala jsem ho jemně po zádech. Byla jsem v hlubokém šoku.

"Nikam neodejdu, ale opravdu si myslím, že bych měla zavolat doktora."

Ani jsem se nepokusila pohnout, ale on své sevření přesto ještě zesílil. "Řekl jsem, ať zůstaneš, prosím, ne