Stále jsem se snažila popadnout dech, takže jsem si byla skoro jistá, že se mi to jen zdálo.

„Já…“ vykoktala jsem.

„Nejsem si jistý, proč jsem to řekl,“ podíval se dolů a schoval si tvář do dlaní, „promiň, vážně jsem nechtěl, aby to bylo trapné.“

„Ne, ne, to je v pořádku,“ polkla jsem, „jen nevím, co na to říct.“

Podíval se na mě. „Nemusíš říkat nic, jen si pojďme něco objednat k jídlu. Tohle všec