Druhý den ráno jsem se probudila a Kaelen vedle mě nebyl. Zmateně jsem zaklepala na matraci, posadila se a prohrábla si vlasy.

Protáhla jsem se a zamířila do koupelny.

Když jsem vyšla ven, stále nebyl nikde k vidění. Přehodila jsem přes sebe noční košili a šla do obývacího pokoje.

Ani ke mně nevzhlédl od stolu, kde seděl. Pohled měl upřený na počítač.

„Ahoj, zlato,“ řekl.

Objala jsem ho zezadu kol