Než jsem stačila jeho slova zpracovat, zmocnil se mých rtů v horkém polibku.

Odtáhl se a pozoroval můj prázdný pohled.

„Co ten výraz?“

„Nevím, jen jsem si myslela, že se postavíš na nohy jako tehdy, když jsme se potkali poprvé.“

„Ach, ty moje zlato,“ projel mi prsty vlasy, „vím, že ti chybí být menší než já,“ poškádlil mě, „ale slibuju ti, že dřív, než se naděješ, budu zase na nohou. Najdeme toho,