O týden později už jsme byli zpátky doma.

„Je mi opravdu líto, že to muselo skončit, ale mám pocit, že Lyra tu bude každou chvíli, a nechci uvíznout v jiné zemi. Takže se omlouvám, platí?“ řekl Kaelen poté, co si všiml, jak jsem se po celou cestu sem mračila.

Smutně jsem našpulila rty a přikývla. Naklonil se a políbil mě na čelo. „Dobrá, zlatíčko, pojďme se převléknout. Půjdu se jen na chvíli proj