O PATNÁCT LET POZDĚJI

POHLED MARCELLY

V šíleném spěchu jsem vyběhla z domu, zatímco můj táta, který si četl obchodní časopis, jen zavrtěl hlavou a zasmál se.

„Jeď opatrně,“ zavolala mamka, když jsem nasedala do auta.

„Díky, mami, miluju tě,“ odpověděla jsem a ignorovala svého mladšího bratra Caleba, který čekal, že ho svezu, protože nechtěl, aby ho do školy vezla máma.

Dnes mě čekal test z chemie