V šoku jsem vzhlédla k bratrovi, který mě požádal, abych přestala. Byl to Caspian. Killiana to zastavující slovo nepřekvapilo. Jako by věděl, že to jeho bratr udělá.

„Co se děje?“ polkla jsem a v duchu se bála, že si budou myslet, že je můj výkon nucený. Pravda, v téhle pozici jsem nikdy nebyla. Bylo to poprvé, takže mé představení muselo být neohrabané.

Caspian zkrátil vzdálenost mezi námi. Vlezl na postel a položil obě ruce vedle mých kolen, čímž mi je roztáhl. Jeho oči spočinuly na mých lesknoucích se stydkých pyscích a chřípí se mu zachvělo. Zdálo se, že čím déle se na mě dívá, tím víc mu tmavnou oči.

„Tohle je tvůj poprvé, zlato. Pomůžu ti tu bolest překonat. Nebylo by to k ničemu, kdybys nakonec bolestí omdlela.“

Trvalo mi dlouho, než jsem jeho slova zpracovala. Musela jsem třikrát zamrkat, než jsem pochopila, co řekl. Tváře mi zrudly jako krev a otočila jsem hlavu na stranu, příliš v rozpacích, než abych ze sebe vypravila jediné slovo. Když jsem ucítila jeho ruce na svých stehnech, musela jsem se silně kousnout do spodního rtu.

Nedotýkal se mě. Cítila jsem jen pouhý náznak jeho prstů, ale stačilo to, aby mě to vzrušilo. Vzdychla jsem, když jsem ucítila jeho prsty na svém klitorisu.

„Do prdele!“

vykřikla jsem, jen abych vzápětí zařvala, když jsem dostala facku přes kundu. „Jdi do hajzlu!“ vykřikla jsem znovu, jen abych dostala dvě rány za sebou.

„Mazlíčci nemluví sprostě,“ zavrčel a oči mu ztmavly vztekem. „Jestli nechceš mít bolavou píču, radši si ty sprosťárny nechej pro sebe.“ Když ta slova říkal, jeho tvář jako by ještě víc ztemněla.

Killian, který vše sledoval, uznale zamručel, oči přilepené na mém rozkroku.

„Omlouvám se,“ procedila jsem mezi zuby.

„To bys měla.“ Obkroužil prsty můj klitoris a pak ho silně stiskl.

„Přestaň!“ vykřikla jsem bolestí. Byla to spíš muka než potěšení. Raději bych snesla facku přes kundu než tohle skřípnutí. Zdálo se, že přesně ví, co dělá.

Ani nemrkl. Jako by na něj nikdo nemluvil. Akci zopakoval a tentokrát jsem se skoro vymrštila z postele a křičela. Klitoris mi bušil bolestí.

„Prosím, přestaň!“ zakňučela jsem. „Bolí to!“

Kdybych věděla, že tohle myslí tou bolestí, do jejich domu bych se nevrátila – sláva nesláva. Zůstala by tam, kde jsem byla, v bezpečí a daleko od bolesti. Ale bylo pozdě. Už jsem upsala svou duši ďáblům.

Na vteřinu se ušklíbl, než se jeho tvář vrátila k té bezvýrazné masce. Zdálo se, že se mu mé utrpení líbí.

„Abys dosáhla rozkoše, musí tu být bolest. Teprve když jsi na pokraji agónie, pocítíš blaženost smrti,“ zašeptal.

Zdálo se, že to byla nejdelší věta, kterou ke mně kdy promluvil. A ukázalo se, že slova, která zvolil, byla temná.

„Ale — u všech čertů!“ vykřikla jsem, když mi nečekaně vrazil prst do kundy. Žádné sladké ujišťování, jen prudký vraz. Bolelo to jako čert. Měla jsem pocit, jako by mi roztrhl kůži. Bolest mi vystřelila až do lebky a pod ním jsem se celá třásla. Ani to skřípnutí klitorisu nebylo tak bolestivé jako tohle.

Nepohnul se. S prstem stále v mé píči mě pozoroval. Naštěstí mě neuhodil za to sprosté slovo. Jinak bych to možná nepřežila.

Prudce jsem se nadechla a sledovala ho. I když bolest otupěla, stále jsem ji cítila. Po tváři mi dál stékaly slzy.

„Bratře, myslíš, že to vydrží?“ zeptal se Killian a prolomil ticho. Zdálo se, že mě těmi slovy provokuje a očima se mi vysmívá.

„To nezjistíme, dokud to nezkusíme. Je to koneckonců její poprvé. Musel jsem být jemný.“

„Počkej — na moment. Tohle jsi nazval jemností?“ zírala jsem na něj s otevřenou pusou.

Ztratili ti muži rozum? Jak mohli nazvat mé roztržení vejpůl jemností? Skoro jsem umřela bolestí, jen aby mi bylo řečeno, že tohle je jejich jemná stránka.

Bratři si vyměnili pohledy. I když nepromluvili, vypadalo to, jako by mezi nimi probíhal rozhovor. Caspian přikývl, ale Killian s ním potřásl, než se otočil ke mně.

„Proč? Chceš vidět mou drsnou stránku? Varuju tě, člověče. My to neděláme jemně. My šukáme tvrdě. Jako lubrikant používáme krev. Musíš vědět, s kým šukáš,“ zavrčel Killian a oči mu s každým slovem víc tmavly.

Do čeho jsem se to proboha dostala?