EVELINA VANCEOVÁ

Po jeho slovech jsem zamrkala. To bylo to poslední, co jsem od něj čekala. Přimhouřila jsem oči, abych se ujistila, že se mi to nezdá. Nebylo by to poprvé.

„Evelino?“ zavolal na mě a přistoupil blíž k mému stolu.

Caspian mě znovu zbavil slov. Omluvil se a oslovil mě jménem.

Podívala se jsem se z okna, jestli náhodou neskončil svět a já o tom nevím. Muselo to tak být, protože proč