CASPIAN D'AVENANT

Ve chvíli, kdy se za námi zavřely dveře, jsem se otočil k bratrovi a tázavě povytáhl obočí. „Co teď?“

„Uděláme jí oběd.“ Pokrčil rameny. „Co jiného máš v plánu?“

„To to jen tak necháme být? Máš v úmyslu předstírat, že je všechno v pořádku, a nic neuděláš?“ Praštil jsem pěstí do zdi a zavrčel na něj. Věděl jsem, že moje oči musí mít zlatou barvu, která odhalovala emoce vířící v mé