Neřekli ani slovo, když mě sledovali, skoro jako by mě nechávali vybít si mou frustraci.

S povzdechem jsem se opřela o postel a zavřela oči, už jsem nevěděla, co říct. Slova, která mi vytanula na mysli, jsem už vyřkla. V tu chvíli byla moje mysl prázdná.

"Zajíčku," zavolal Caspian šeptem, když jsem ucítila, jak mě vzal za pravou ruku. "Víme, že je to zdrcující."

"Jo. Nežádáme po tobě, abys tuhle o