EVELINA

Jak jsem zírala na své vylekané druhy, všechno se přihnalo jako lavina, která mě hrozila pohltit. Vzpomínky, které jsem se snažila popřít, ty, o nichž mluvil Da Solon, se vrátily s pomstou a málem mi vyrazily dech. Vzpomněla jsem si na všechno, co se stalo, když jsem byla dítě, a jak mě poslali pryč z domova, když na dveře zaklepalo nebezpečí.

Nebyla jsem člověk, jak jsem si vždycky myslel