EVELINA

„Solon je u dveří,“ řekl strážný a uklonil se mi.

I když mě moji paličatí druhové nepředstavili těm, co žili v paláci, věděla jsem, že dokážou poznat, jak moc jsem pro ně důležitá. Proč jinak by udělali všechno, o co bych je požádala, kdybych nebyla?

„Solon? Na co ještě čekáš? Pusť ho dál,“ řekla jsem s mávnutím ruky a usmála se na strážného, který moji autoritu nijak nezpochybňoval. S úkl