„Dobře, už dost,“ zamumlala jsem a odtlačila jejich rty od svých tváří, než mě úplně udusí mokrými polibky, protože mi došlo, že přesně to mají v plánu. Kdo ví, jestli v minulém životě nebyli psi?

„Samozřejmě, že jsme.“ Killian mi vtiskl další polibek na levou tvář.

„Kluci!“ Se zasténáním jsem se posadila na postel a zamračila se na ně. „Proč tak rádi posloucháte moje myšlenky? Není to vtipné!“

A