EVELINA VANCEOVÁ

Byla jsem v úplné temnotě, bloudila jsem v ní a hledala světlo, šanci prorazit, najít cestu ven, ale nemohla jsem. Cítila jsem, jak se mé tělo pohybuje, ale oči jsem měla zavřené. Jediné, co jsem vnímala, byl nesmírný vztek na celý svět za to, že mě držel uvězněnou. Celá léta jsem si přála být z toho omezení propuštěna a ukázat světu, kým jsem, ale byla jsem sražena k zemi, spouta