Evangeline:

„Tati,“ řekla jsem a usmála se na muže, když jsem vstoupila do nemocničního pokoje, kde ležel. Tohle byla jedna z mála chvil, kdy mi bylo dovoleno vidět ho skutečně nemocného. Ten muž byl mým hrdinou, a on – vědom si toho navzdory všem našim konfliktům – mi jen málokdy dovolil spatřit ho ve stavu slabosti.

Ležel na lůžku s kyslíkovou maskou na obličeji. Ó, jak moc jsem nenáviděla vidět