Cillian:

Sledoval jsem Giselle, jak se ke mně pomalu blíží a chce mi pomoct s košilí. Povytáhl jsem obočí, protože to dělala jen zřídkakdy. Byla to věc, kterou Evangeline dělala denně – ať už jsme se hádali, nemluvili spolu, nebo jsme prožívali ty nejlepší chvíle, nehrálo to u ní roli. Přišla, pomohla mi s košilí, vyprovodila mě ke dveřím nebo mě u nich přivítala s nádherným úsměvem. Nešlo mi na t