Evangeline:

Sledovala jsem, jak se dveře domu otevírají, a u srdce mě bodalo při pomyšlení, že jsou dávno dvě hodiny ráno a Cillian se právě vrací domů.

Seděla jsem na pohovce, přesněji řečeno jsem na ní ležela a snažila se trochu usnout u puštěné televize, abych zahnala dotěrné myšlenky. Ale k mému překvapení spánek nepřicházel, bez ohledu na to, jak pohodlná pohovka, polštář i deka byly.

Věděla