Kapitola čtrnáctá: Očividně se nejlepším kamarádům za žádnou pomoc neděkuje.

Nechal mě tam, v obýváku, samotnou, s tisíci vlastních nezodpovězených otázek. Víc jsem od něj ani nečekala a byla jsem ráda, že tohle bude naše úplně poslední setkání.

Otočila jsem se a uviděla Viv s Fel, jak stojí ve dveřích obýváku a s očekáváním se na mě dívají.

„Poslouchaly jste přes klíčovou dírku, že jo?“ zeptala j