Kapitola dvacátá pátá: Výhody toho mít za kamaráda vlkodlačího alfu!

„Přátelé se objímají, ne?“ zeptal se mě Killian předtím, než mě sevřel v drtivém objetí.

Zalapala jsem po dechu a obtočila kolem něj paže, díky čemuž se trochu uvolnil. Pustil mě a věnoval mi zlomyslný úsměv. Věděl, že vím, jakou hru hraje.

Byli to už dva dny od chvíle, co mi Killian přišel domů říct, jak se věci mají, a já mu na