Kapitola dvacátá sedmá: "A co ta žena v mých snech?" zeptala jsem se Killiana.

Poté, co jsme se ve třídě muchlovali, dokud jsme neoddechovali jako psi, navrhl Killian, abychom šli na zbytek vyučování za školu. A co jsem řekla já? Řekla jsem, proč sakra ne.

Killian mi tvrdil, že má všechno zařízené a že moji rodiče se o tom nikdy nedozvědí. Co na to říct, cítila jsem se dobrodružně?!

Ale nenápadně,