Kapitola třicet sedm: „Mohou druhové a družky vzdorovat podřízení?“ zeptala jsem se jich.

„Isla taková nebývala vždycky, že?“ zeptala se Vivienne.

„Ne, to nebývala.“ Povzdechla jsem si.

My tři jsme měly u nás doma přespávačku. Od té příšerné večeře uběhly teprve dva dny a pochybuji, že někdy přijde doba, kdy na ni nebudu vzpomínat s pocitem trapnosti.

Moje kamarádky byly zvědavé, chtěly vědět všec