Prostě mi to položila. Nemohl jsem uvěřit, že to právě udělala. Po měsících bez kontaktu měla tu drzost mi zavolat, nenechat mě nic říct a pak mi zavěsit.

Seděl jsem na nepohodlné plastové židli v nemocniční čekárně a zmítal se v různých emocích, z nichž většinu tvořila nevěřícnost, hněv a bolest.

Můj vlk byl neklidný; slyšel hlas své družky, ale to mu nestačilo. Chtěl mít Elaru hned teď v náručí.