Už je to týden, co mi Elara volala, a já pořád nemohl uvěřit, že už ji nikdy neuvidím. Výslovně řekla, že se nevrátí, ale uvnitř mě byl nějaký pocit, možná předtucha, která mi říkala, že ji brzy uvidím.

Upřímně řečeno, nevěděl jsem, jestli mám být optimista a věřit tomu pocitu v sobě, protože by to doslova znamenalo, že se držím stébla naděje. Nikdy jsem neřekl, že po ní neprahnu, ale zároveň jsem