Pomalu jsem otevřela oči a rychle zamrkala, abych zahnala zbytky ospalosti. Když jsem si položila hlavu na polštář SVÉ postele, která nějak záhadně voněla po Killianovi a úžasně mě uvolnila, plánovala jsem si na pár hodin zdřímnout, protože spánek byl ten nejlepší lék na úzkost a všechen ten matoucí zmatek emocí, který jsem cítila.

Co jsem nečekala, bylo, že v tomto záměru přímo vyniknu, protože k