S jednou rukou na puse, druhou na hrudi a srdcem bušícím jako o závod jsem vzhlédla, připravená utéct, když jsem uviděla, že je to Cillian.

Když uviděl můj vyděšený výraz, položil mi ruku na rameno a zeptal se: „Jste v pořádku?“

„Jo, jsem v pohodě, jen jsem se lekla.“

Sundal ruku z mého ramene a zeptal se: „Co tu v tuhle dobu děláte? Kam jste měla namířeno?“

„Chtěla jsem se trochu provětrat,“ odpo