Vyčerpaná a hladová jsem konečně dorazila domů. Vím, že mě paní Mabelová prosila, abych zůstala na společný oběd zaměstnanců, ale prostě jsem nechtěla.

Když auto zastavilo, chystala jsem se odepnout pás a vystoupit, když mě zastavil hlas.

„Ne, paní, musíte mě nechat, abych vám otevřel dveře,“ řekl, rychle vystoupil a otevřel mi.

„No, nemusíš mi ty dveře otevírat pokaždé, občas to zvládnu i sama,“