Věrna svým slovům mi o několik minut později přinesla něco k jídlu.

„Děkuji,“ řekla jsem, když to položila k mé posteli.

„Není zač, drahá. Ale zkus se najíst, ano? Vrátím se pro talíře,“ řekla.

„Dobře,“ odpověděla jsem a ona odešla. Podařilo se mi něco sníst, i když jídlo bylo to poslední, po čem jsem toužila. Když jsem se nasytila, položila jsem talíře ke dveřím, aby si je mohla později vyzvednou