„Ehm, byla zatčena. Nechal jsem ji dnes ráno zatknout, už se jí nemusíš bát,“ řekl jsem.

„Ale doufám, že je v pořádku? Neublížil jsi jí?“ zeptala se.

„Ne, proč si to myslíš? Řeší ji úřady, tak jak se patří,“ vychrlil jsem ze sebe.

„Moc ti děkuji, opravdu si vážím tvé snahy i těch květin,“ řekla.

„Není zač, jsem rád, že se ti líbí,“ odpověděl jsem.

„Líbí, jsou to vlastně moje nejoblíbenější,“ dodal