„Žaludek nikdy nelže,“ uchechtla se a vstala. S úsměvem jsem ji následovala; ona šla do kuchyně a já se posadila v jídelně, přičemž jsem mírně sykla bolestí, když jsem si nesedla dostatečně opatrně. Dostala jsem jídlo a okamžitě se do něj pustila. Talíř jsem vyprázdnila během chvilky a k mému zahanbení jsem potřebovala víc.

„Dáš si ještě?“ zeptala se a přišla do jídelny.

„Ano,“ odpověděla jsem a č