Pobroukávala jsem si, jak se mi v hlavě dál honily vzpomínky, a ani jsem nevěděla, že se usmívám, dokud jsem se nestřetla pohledem s Gretou. I ona měla na tváři úsměv, když mě jemně pozorovala.

„Co je?“ zeptala se, když viděla její úsměv.

„Když se usmíváš, jsi tak krásná,“ řekla.

„Cože? Já se neusmívám,“ namítla jsem.

„Usmívala ses, ale zdá se, že sis to ani neuvědomila. Potřebuju, abys byla pořád