Adriana: Dominiku, kde jsi? Můžeme si teď zavolat přes video? Stýská se mi.

Dominic: Jsem na schůzce mimo kancelář, miláčku. Zavolám ti a spojíme se přes video, jakmile skončím.

Adriana se trpce usmála, když si znovu četla krátkou zprávu, kterou záměrně poslala Dominicovi, zatímco si vychutnávala oběd s Vivian.

Navzdory Dominicovu tvrzení, že je na schůzce, ho Adriana jasně viděla, jak kráčí v důvěrném objetí ruku v ruce s Isabellou Chloe, svou sestřenicí a Dominicovou osobní sekretářkou.

Dominic zjevně lhal. Nebyl venku na schůzce; místo toho si užíval přestávku procházkou s jinou ženou.

"Nedivím se, že tě Dominic málokdy zve na společný oběd. Ukázalo se, že teď má novou partnerku na obědy. Nebo možná... partnerku, která ho může doprovázet i v jiných věcech. Například v posteli."

V Adrianině kanceláři, když byla zpátky v Centru, se ozval provokativní hlas Vivian.

Od začátku vztahu s Dominicem Vivian toho hnědookého muže nikdy neměla ráda. Zvláště když byl ve vztahu s Adrianou, Vivian často slyšela zvěsti, že Dominic je známý tím, že často střídá partnerky.

Vivian si říkala, co se Adrianě honilo hlavou, že Dominicovu lásku ochotně přijala. Byla příliš zaslepená? Nechala se oklamat sladkými slovy nebo snad podlehla typickému kouzlu sukničkáře, což ji vedlo k tomu, že přijala jeho žádost o ruku navzdory jejich krátké známosti?

Kdyby to Vivian zkoumala od základů, Dominic pocházel z obyčejné rodiny. Pozici vedoucího maloobchodní společnosti, kterou v současnosti zastával, mu dokonce zdarma věnoval Adrianin otec.

V očích Vivian neměl Dominic žádné přednosti kromě nadprůměrného vzhledu. Podle jejího názoru byl v podstatě bezcenný. Dominic nemohl Adrianě zajistit ani potomstvo, protože mu byla diagnostikována neplodnost. Přesto to Adriana přijala a manželovy nedostatky tajila před oběma jejich širokými rodinami i před Dominicem samotným.

"Být tebou, konfrontovala bych Dominica hned tam na místě," řekla znovu Vivian. V jejím tónu byla jasně cítit frustrace smíšená s podrážděním.

"Není třeba šílet, Vivian. Nechci dělat scénu na veřejnosti."

Udržovali ten zakázaný poměr bůhvíjak dlouho. Kdyby Adriana chtěla, mohla by poslechnout Vivianin návrh a konfrontovat je. Adriana však nechtěla jednat bezhlavě. Také nechtěla na veřejnosti vyvolat skandál, který by pošpinil pověst obou rodin.

"Ale tvůj manžel tě zjevně podvádí. I vyměňování milostných zpráv s opačným pohlavím se považuje za nevěru. Navíc byl několikrát přistižen, jak si spolu vyrazili, a ty ani nevíš, co dělají. To hodláš jen mlčet?" zeptala se Vivian stále dopáleně. Byla zvědavá, jaké kroky její kamarádka podnikne dál.

"Nemůžu jednat impulzivně. Nejdřív to musím prošetřit a shromáždit důkazy. Možná to není tak, jak si představujeme."

Vivian si hluboce povzdechla. Byla zmatená z toho, co se Adrianě honí hlavou. Přestože na vlastní oči viděla, co její manžel dělá, Adriana dokázala stále myslet pozitivně a předpokládat, že ji její manžel nezrazuje.

"Je to na tobě. Modlím se, aby ses poté, co najdeš jasné důkazy, dokázala udržet na nohou. Pokud budeš potřebovat pomoc s jejich konfrontací, dej mi vědět. Ráda ti pomůžu."

Poté, co tato slova dořekla, se ozvalo zaklepání na dveře Adrianina pokoje a dovnitř vešla sestra, která hledala jednu z nich.

"Doktorko Vivian, hledá vás doktor Alistair. Říkal, že je potřeba projednat nový rozvrh."

Vivian přikývla a zvedla palec. Poté, co sestra odešla, se chystala opustit Adrianin pokoj.

"Mám Alistairovi říct, co se mezi tebou a Dominicem stalo?"

Adriana okamžitě rázně zavrtěla hlavou a dala Vivian najevo, aby nejednala příliš zbrkle. Bez ohledu na cokoli Adriana přesně věděla, jakou má Alistair povahu. Nesnesl, aby byl někdo z jeho rodiny obtěžován, natož aby se s ním špatně zacházelo.

"Ne! Prosím, nedělej to. Víš, jaký je Alistair člověk. Bojím se, že Dominic nepřežije, až si ho Alistair podá."

"To je přesně to, co chci. Aby se Dominic poučil za to, jak se k tobě chová."

"Ne! Nech mě, ať si to vyřeším sama. Bude lepší, když půjdeš rychle za Alistairem. A buď opatrná, nemluv o ničem nevhodném."

Večer, stejně jako předešlé noci, Adriana čekala na Dominicův návrat. Přesně v 19 hodin se muž s arabskou krví vrátil z práce a šel rovnou do ložnice. Než se rozhodl osprchovat, jako obvykle k Adrianě nejprve přistoupil. Vřele ji objal a něžně políbil.

"Dobrý večer, drahá. Já---"

"Moc se ti stýskalo?" přerušila ho Adriana, jako by větu, kterou se Dominic chystal říct, znala nazpaměť. Jak by si ji nemohla pamatovat, když říkal to samé skoro každý večer? Dříve se Adriana cítila polichocena pokaždé, když Dominic vyjádřil svou touhu nebo náklonnost. Ale po dnešním incidentu se Adriana z nějakého důvodu cítila prázdná. Podezřívala ho, že ta slova jsou jen maskou, která má zakrýt velkou lež, kterou před ní Dominic tajil.

"Mně se taky stýskalo," řekla Adriana lhostejně. Tentokrát do svých slov nevložila moc upřímnosti. "Co jsi dneska dělal?" zeptala se zvědavě, jestli jí manžel naservíruje další lež, jako to udělal odpoledne.

"Nic zvláštního, drahá. Měl jsem schůzky venku až do večera. Potkal jsem pár klientů. Jakmile bylo po všem, spěchal jsem domů za tebou."

"Takže jsi byl celý den super zaneprázdněný? Neměl jsi vůbec čas si odpočinout? A co oběd? Měl jsi na něj čas?" zeptala se Adriana záměrně. Chtěla jen vědět, jakou odpověď jí manžel dá.

Zatímco se Dominic svlékal, připravoval se na odpověď. Na Adrianinu otázku odpověděl ležérně.

"Neboj se, na oběd jsem si čas našel."

"Kde jsi jedl? S klienty?"

Dominic opakovaně přikývl.

"Ano, drahá. Po první schůzce jsem byl s klienty na obědě v restauraci. Neměj obavy, nemusíš si dělat starosti. Na tebe jsem samozřejmě nemohl zapomenout."

"Díkybohu," řekla Adriana s úsměvem. V duchu jí ho bylo líto, protože její manžel jí zjevně podal nepravdivé informace, jinými slovy lhal. "Musíš být unavený."

Dominic znovu s úsměvem přikývl. Bez jakýchkoli výčitek pokračoval ve svém divadle před manželkou,

"Jo, unavený. Tomu se říká práce. Ale je lepší být unavený z práce než nic nedělat, ne?"

Tentokrát Adriana přikývla. Pomohla mu poklidit oblečení, které si manžel rozepnul, a pak Dominica vyzvala, aby se šel umýt.

"Jen se jdi osprchovat. Později, před spaním, ti udělám masáž, abys už nebyl unavený."

"Ano, drahá. Moc ti děkuju. Mám opravdu štěstí, že mám tak starostlivou a chápavou manželku, jako jsi ty."

"Nech si ty sladké řeči," odpověděla Adriana s úsměvem. "Švihej do sprchy. Už je dost pozdě."

Dominic rychle odkráčel do koupelny. Adriana mezitím vstala z postele, urovnala Dominicovo špinavé oblečení a dala ho do koše na prádlo. Nezapomněla ani uklidit Dominicovu pracovní tašku, která byla poházená na podlaze.

Když ji pokládala na stůl, všimla si Adriana něčeho neobvyklého. U postranního zipu se uvnitř tašky něco matně rýsovalo. Za celou dobu manželství s Dominicem se Adriana nikdy nehrabala v manželových osobních věcech a on dělal totéž.

Ale tentokrát to bylo jiné. Adriana byla zvědavá. Věřila, že Dominicovi bude sprcha ještě chvíli trvat, a tak se rozhodla podívat, co je v manželově pracovní tašce.

Když ji Adriana otevřela, našla sametovou krabičku, v níž byly nepochybně šperky. Adriana ji pomalu otevřela a užasla. Uvnitř krabičky byl náhrdelník a diamantový náramek, stejná sada, kterou včera ukázala Dominicovi a požádala ho, aby jí ji koupil k narozeninám.

"Nespletl se v tom Dominic? Koupil to pro mě, nebo co?" mumlala si Adriana pro sebe. "Ale jestli je to pro mě, není to příliš brzy? Moje narozeniny jsou ještě daleko."

Adriana si to náhle uvědomila. Věděla, že Dominic je s mytím skoro hotový, a tak šperky rychle vrátila na původní místo. Místo aby se přímo zeptala, čí ty šperky jsou, rozhodla se Adriana dělat, že nic neví. Pomyslela si, že je možná Dominic záměrně koupil s velkým předstihem, protože ji chtěl překvapit.

***

"Už musím do práce, drahá. Pospěš si, protože mám ráno schůzku s klientem z Turecka."

Dominic dal Adrianě rychlý polibek na čelo, než odešel do práce. Podle jeho chování se zdálo, že spěchá.

"Ty mě neodvezeš jako obvykle?" protestovala Adriana schválně. Posledních pár dní nechal Dominic Adrianu jezdit do práce na každou směnu samotnou. Přitom ji dříve manžel každý den doprovázel a po práci ji vyzvedával.

"Příště, jo? Dneska musím vážně spěchat. Prosím."

Když Adriana viděla Dominicův prosebný výraz, mohla si jen hluboce povzdechnout a pak přikývnout. Nemělo smysl protestovat; Adriana si byla jistá, že by ji Dominic stejně nechal jet samotnou.

"Dobře, to je v pořádku. Pojedu sama. Jen buď na cestě do práce opatrný."

Dominic rychle nasedl do auta. O několik minut později přišla řada na Adrianu, aby odešla. Místo do Centra se však vydala sledovat Dominica do jeho kanceláře. Adriana měla dnes ráno z nějakého důvodu pocit, že s jejím manželem není něco v pořádku. Říkaly jí to její pocity i instinkt.

Když dorazila k Dominicově kanceláři, Adriana na okamžik sebrala odvahu. Přesvědčila samu sebe, aby přijala jakoukoli možnost a realitu, kterou by mohla později odhalit. Jakmile byla rozhodnutá, Adriana se rozhodla vystoupit z auta a zamířit k Dominicově kanceláři.

Někteří zaměstnanci, kolem kterých procházela, ji zdvořile a s úctou pozdravili. Někteří jí dokonce nabídli doprovod.

"Pan Dominic je ve své kanceláři, paní Adriano," řekla jedna ze zaměstnankyň, která sloužila jako recepční na každém patře budovy. "Ale vypadá to, že má důležitou schůzku s Chloe. Pan Dominic dříve nařídil, že pokud přijde nějaký host nebo kdokoli, kdo se s ním chce setkat, má být přesměrován nebo má být schůzka přeložena. Dnes chce probrat termíny prací, aby stihli splnit cíle projektu na začátek měsíce."

"Aha, takže můj manžel je v pokoji se svou sekretářkou?"

Recepční přikývla.

"Ano, paní."

"Dobře, to nevadí. Půjdu rovnou tam."

Recepční mohla jen rozpačitě přikývnout. I kdyby ji chtěla zastavit, zdálo se to příliš odvážné vzhledem k tomu, že Adriana byla dcerou majitele a manželkou šéfa společnosti.

Zatímco Adriana pokračovala v krocích, když dorazila do patra, kde se nacházela Dominicova kancelář, zjistila, že stůl sekretářky přímo před pokojem jejího manžela je prázdný. Adriana se rozhodla jít rovnou do Dominicova pokoje.

Původně chtěla Adriana vstoupit hned. Protože si však uvědomila, že dveře nejsou úplně zavřené, rozhodla se mlčet a nahlédnout dovnitř. Skulinou ve dveřích Adriana jasně viděla, co se v místnosti děje.

"To jako vážně? Ten luxusní náhrdelník a náramek?" vykřikla žena, kterou nebyl nikdo jiný než Chloe, Dominicova osobní sekretářka.

"Ano, drahá. Ten náhrdelník a náramek jsou pro tebe. Koupil jsem je speciálně k tvým narozeninám. Všechno nejlepší k narozeninám. Doufám, že se ti splní všechny sny. A samozřejmě, že mě budeš milovat ještě víc."

Chloe se radostně usmála, objala Dominica a bez váhání mu vlepila polibek přímo na rty.

"Moc ti děkuju, miláčku. Ten dárek se mi hrozně líbí. Neboj se. Budu tě milovat a opatrovat i dál. Co kdybychom to oslavili tak, že o víkendu zůstaneme v hotelu, jako minule? Chci s tebou trávit čas a milovat se s tebou."

Dominic souhlasně přikývl a schválil Chloeino přání zůstat společně v hotelu.

"Určitě. Zařídím to. Vyber si, v jakém hotelu chceš být, a já nám udělám rezervaci, abychom si trochu užili."

"Moc ti děkuju, zlato. Opravdu tě hrozně moc miluju."

Adriana mezitím stála a poslouchala Dominicův rozhovor se svou sestřenicí. Mohla se jen ovládat a přitom si pevně zakrývat ústa. Rozhodla se ustoupit a rychle odešla s bolestí, kterou lze jen těžko popsat.