„Já vím,“ řekla lehce.

Cillian jí položil ruku na bok v naději, že by se nechala přemluvit k celému kolu, ale ona se usmála a zavrtěla hlavou.

„Proč ne?“ zakňoural jako dítě, kterému řekli, že nemůže mít k snídani bonbony.

„Leo se už pár minut vrtí. Nemáme čas.“

Cillian pozorně naslouchal a skutečně, z chůvičky se ozývalo šramocení probouzejícího se batolete. Mluvil si pro sebe nebo ke svému plyšá