„Pomoz. Mi,“ naznačila Elo rty bezhlesně přes rameno jeho matky. Oči měla dokořán a plné proseb.

Everett už svůj smích neskrýval. „Adelio, zlato, co kdybys Elo pustila a my mohli začít s obědem,“ řekl. Vypáčil jí prsty z Eliných ramen, pomohl jí vstát a nasměroval ji ke kuchyni.

„Panebože,“ vydechla Elo zničeně.

„Proč je babička tak smutná?“ zeptal se Leo a zamračil se.

„Ona není smutná, kamaráde,