Místo na chvíli ovládne šedý kouř, ale nevím na jak dlouho. Rozhlédnu se kolem sebe, když v sobě najdu dost odvahy otevřít oči, a uvědomím si, že jsem pod stolem. Nevím přesně, kdy jsem se rozhodla schovat pod stůl, ale jak se rozhlížím, vidím všude střepy skla. Před necelou minutou to tu bylo úhledné a hezké, ale teď je tu naprostý spoušť.

Nohy se mi třesou. Ne, celé tělo se mi třese. Přinutím se