To místo nepoznávám, ale to není to nejdivnější. Nejpodivnější je, že vidím samu sebe, jak sedím u stolu a před sebou mám pár knih. Dívám se na ně se slzami v očích z důvodu, který neznám. Rozhlédnu se kolem sebe a uvědomím si, že jsem v pizzerii.

Čekám na svou objednávku?

Zírám na svou tvář a je snadné poznat, že vypadám smutně. Něco se muselo stát, ale nevím co. Přistoupím blíž k té verzi sebe s