„Hej, ty děvko, vstávej.“ Drsné šťouchnutí do ramene mě probudí ze spánku. Otevřu oči a zjistím, že jsem pořád v kufru auta. Nepamatuju si, že bych usnula. Omdlela jsem snad z toho strachu?

Vytáhne mě z kufru a já se ocitám na místě, které mi vůbec není povědomé. Tahle čtvrť vypadá dost podezřele. Zavře kufr a strčí mě k malému hnědému domku před námi, který je v příšerném stavu. „Jdi,“ nařídí mi