Evangeline tam seděla asi pět nebo šest minut, než Arthur přivedl Serenity.

Dnes se pečlivě vyfikla. Měla na sobě dlouhé béžové šaty a šál stejné barvy. Vypadala důstojně a elegantně.

Možná proto, že tu byla poprvé, i když předstírala klid, nedokázala skrýt nervozitu v očích.

Arthur ji držel za ruku a jemně se na ni usmíval. Tiše řekl: „Neboj se, budu vždycky po tvém boku.“

Tiše vydechla a s úsměv