Clarisse bylo v noci zase špatně. Sotva jsme položili hlavy na polštář, uslyšeli jsme, jak se ve své postýlce vzteká.

"Přines ji sem, zlato, s námi se jí bude spát líp." Buď byla moc unavená na to, aby se hádala, nebo se mnou souhlasila, protože nevydala ani hlásku a zamířila do dětského pokoje.

Slyšel jsem přes chůvičku, jak na naši holčičku vrká, než se obě vrátily zpátky do naší ložnice. Jakmil